Pátý výlet turistického klubu Moravice dne 24.10.2009
Takže jsme se domluvili. Na čtvrtém výletu v Ostravě přišla p. Knobová Jana s návrhem výletu do Polska. Konkrétně se jednalo o návštěvu solného dolu Wieliczka a návštěvu královského města Krakova. P. Hošek Pavel důl Wieliczka již navštívil a vřele nám prohlídku doporučil.
Volný termín byl 24. 10.2009. Fotbalisté hráli doma, takže zbývalo zjistit, kdo by jel. Pan Vícha Lubomír byl brzy hotov. Devět lidí se přihlásilo takřka okamžitě. Sice na poslední chvíli odřekl p. Onderka Milouš (měl neodkladnou práci), ale náhradu za sebe našel ihned. Paní Chalupová Vlasta nastoupila na jeho místo a byli jsme komplet.
Pro úplnost: zájezdu se zúčastnili: p. Vícha Lubomír, p. Dus Josef, p. Knob Václav, p. Knobová Jana, p. Rucká Alena, p. Rucká Marie, p. Chalupová Vlasta, p. Volná Marcela a p. Pinkavová Kamila.
Vyjeli jsme v šest hodin ráno. Byla mlha, počasí nic moc, ale věřili jsme, že se to v průběhu dne zlepší. Při vjezdu do Otic nás stavělo červené světlo policie. Závadu nezjistili, doklady byly v pořádku, řidič byl střízlivý, takže nám popřáli šťastnou cestu a my jsme jeli dál.
Jeli jsme na Ostravu, pak směr Bohumín k dálnici v Polsku a poté směr Krakov. Cesta probíhala bez problému. Navigace fundovala a tak jsme skoro vůbec nebloudili. Sice jsme se nevyvarovali několika oslích koleček, to když řidič p. Dus nezareagoval zejména na kruhových objezdech včas, ale hned jsme se vrátili na správnou trasu, takže nadjetí činilo několik set metrů.
Cesta zejména po dálnici rychle ubývala. Jediné překvapení byly mýtné brány v Polsku, které nikdo z nás nečekal. Drobné zloté jsme měli sebou, takže o nic nešlo. Do Wieliczky jsme dorazili okolo deváté hodiny a měli štěstí, že před námi nebylo moc turistů, takže jsme po zakoupení lístků nastoupili na prohlídku. Po mnoha schodech myslím, že to bylo 52 pater po 14 schodech jsme sestoupili do první solné šachty. Průvodce byl Polák, ale rozuměli jsme mu celkem dobře.
Něco o dolu.
Solný důl, je v provozu nepřetržitě od 13. století a stále se tu dobývá stolní sůl. Důl je 327 m hluboký a celková délka chodeb dosahuje 300 km. My jsme si mohli prohlédnout cca 3,5 km dlouhou trasu, která zahrnuje prohlídku soch historických i mýtických postav, vytvořených z kamenné soli. Za pozornost stojí také klenuté síně, kaple, podzemní jezero a výstava, přibližující historii těžby soli. Důl tak bývá nazýván také „polskou solnou katedrálou.
Tak jako v Landeku, jsme obdivovali těžkou práci horníků, kdy ze primitivních podmínek skoro ve tmě kopali sůl a vynášeli na zádech na povrch. Později těžkou práci nahradili koně, kteří otáčeli vrátky a vytahovali sůl z patra na patro až na povrch. V podzemní kapli, která si nezadá s leckterou prostornou nádražní halou, jsme se před oltářem společně vyfotili. Kaple je nádherná, sůl se třpytí, ze soli je oltář, sochy, podlaha, strop i stěny. Jestli lustry, které osvětlují kapli byly ze soli nevím, zapomněl jsem se zeptat. Ale možné to je.
Chodbami, které sestupují do hloubky 150 m jsme se dostávali k jednotlivým útvarům až jsme došli do poslední síně, kde jsme se mohli občerstvit a zakoupit drobné památkové předměty, z čeho jiného, než ze soli. Samozřejmě jsme ty starší dráždili, že zpátky jdeme po schodech, ale myslím, že jsme byli všichni rádi, když jsme se vecpali do věžní klece a vystoupali na povrch.
Cesta do Krakova byla krátká. Sice jsme dlouho neuměli zaparkovat tak, aby na plánovanou prohlídku královského hradu Wawel byla co nejkratší cesta, ale nakonec se to povedlo. Počasí se zhoršilo, drobně mrholilo a byla celkem zima.
Něco o hradu:
Hrad Wawel stojí na vrchu Wawel, tyčícím se nad řekou Visla. Hrad byl postaven v 10. století a přestavován v 16. století. Wawel je především komplexem hradních budov, katedrály a královských zahrad. Zprvu jsme si prošli katedrálu. Katedrála je nádherně vyzdobena. Sloužila jako korunovační místo polských králů. Jsou zde hrobky členů polských královských rodin, biskupů a svatých.
|
Katedrála svatých Václava a Stanislava je už třetím chrámem vystavěným na tomto místě. Stavbu zahájil král Ladislav I. Lokýtek (1305-33), vysvěcena byla r.1364 a od těch dob tu byli až na několik výjimek korunováni nad hrobem biskupa sv.Stanislava (patron Polska, r.1079 zavražděn, r.1254 svatořečen), všichni polští králové, konalo se tu celkem 37 korunovací králů a princů. Králové tu byli i pochováváni, a když polské království přestalo existovat, byli tu od 19.st. k poslednímu odpočinku ukládáni i polští národní hrdinové a básníci. Katedrála je trojlodní bazilika s transeptem, chórovým ochozem a věncem gotických, renesančních a barokních kaplí, a se zajímavou klenbou presbyteria.
|
|
|
|
Před hlavním oltářem, dnes barokním, ze 17.st. (Giovanni Battista Ghisleni), docházelo ke korunovacím, pod ním byli králové pohřbíváni. U paty oltáře bronzová náhrobní deska kardinála Fridricha Jagiellonského, mistrovské dílo konce 15.st. objednané jeho bratrem králem Kazimírem IV. (†1492) v Norimberku. Uprostřed hlavní lodi mauzoleum sv.Stanislava z let 1626-29 se stříbrným světcovým sarkofágem gdaňského zlatníka Petera von der Rennen z let 1669-71.
|
|
|
|
V západní části hlavní lodi je gotický sarkofág Vladislava II. Jagiellonského (†1434), vítěze nad Řádem německých rytířů od Grunwaldu a novogotický symbolický kenotaf Vladislava III. Varnenčíka (†1444 u Varny v bitvě proti Turkům) z počátku 20.st.
|
|
|
|
Z kaplí je bezesporu tou nejvýznamnější Zikmundovská, vrcholné dílo renesance postavené na místě původní zbořené gotické kaple na čtvercovém půdorysu Bartolomeo Berreccim v letech 1519-1531. V ní stříbrný křídlový oltář Hanse Dürera (Albrechtova bratra) zhotovený v letech 1531-38 v Norimberku. K mramorovému Berrecciho sarkofágu zhotovenému pro Zikmunda l. v letech 1529-31 bylo v letech 1574-75 Santi Guccim přistavěno patro pro Zikmunda II. a vznikl tak jedinečný dvojitý náhrobek. Naproti se nalézá náhrobek Anny Jagiellonské (†1596), dcery Zikmunda l. z r.1902. Vybavení doplňuje dvojice bronzových svícnů od Hanse Vischera z Norimberka z r.1534 a jedinečná vstupní mříž téhož autora z let 1530-32. V kapli sv.Kříže je velkolepý sarkofág Kazimíra IV., práce Veita Stosse z konce 15.st., dva gotické triptychy a zajímavá výmalba z doby kol r.1470 spojující prvky východního a západního křesťanství.
|
Po prohlídce kaple jsme prošli reprezentačními královskými prostorami hradu. Prohlídka se probíhala v nádherně vyzdobených místnostech. My, kteří zníme vybavení podobných prostor z našich hradů a zámků jsme byli zaskočení prázdnotou těchto prostor. Nádherné stropy, na stěnách krásné gobelíny, ale jinak prázdný prostor. Navíc prohlídka probíhá bez průvodce, takže vše je nutno číst.
Po prohlídce hradu se vydáváme zpět k autu. Cesta domů probíhá bez problému až na to, že jsme neuměli z důvodu uzavření rozkopaných silnic najít cestu do Sudic. Nakonec jsme správnou cestu našli. Poslední zastávkou byla restaurace u Sádrového jezera v Opavě. Restaurace je pěkně zařízená, z obsluhou v Raduňce se to nedalo srovnat. Jídlo bylo výborné. Domů jsme dojeli kolem deváté hodiny večer.
Účastníci zájezdu byli spokojeni, i dnes ještě slyšíme pochvalné hlasy. Je to vzhledem k přicházející zimě asi poslední letošní výlet. Plánujeme ještě návštěvu Opavy na Vánoční trhy a padl nápad návštěvy Slezkého divadla v Opavě. Dosud ale nic není připraveno, takže se čeká na návrhy občanů.
Závěr: Pokud lze hodnotit pět zájezdů, lze vyjádřit plné uspokojení. Turistický klub se zdárně rozjel, dosavadní členové si vzájemně rozumí a to je nejdůležitější. Kromě zájezdů pořádají zejména p. Vícha Lubomír, p. Dus Josef, p. Knob Václav i pan Hošek Pavel a možná také ostatní turistické vycházky po okolí zejména směr Mokřinky, Zálužné a Podhradí.
Zakládající členové vítají mezi sebe i další zájemce. I když je kapacita auta omezena na 9 míst, může auto jezdit častěji. Může vzniknout další podobná skupina, která se na jednou námi navštívená místa podívá znovu. Popřípadě se může jet dvakrát. Záleží na zájmu a domluvě. Za sebe mohu říct, že je to jedna z velice povedených aktivit obce Moravice, která si zaslouží se dále rozvíjet.
Dus Josef
